Případ Krishnamurti

Uvnitř Teosofické společnosti, jejímž zakladatelem byla velká zasvěcenkyně Helena Petrovna Blavatská, došlo během období, kdy Annie Besant předsedala této úžasné organizace, k velkému konfliktu.

Tímto konfliktem byl případ Krishnamurtiho.

Paní Besantová se vztyčeným ukazováčkem vehementně tvrdila, že Hinduistický chlapec Krishnamurti byl živoucí reinkarnací Ježíše Krista.

Velký jasnovidec Charles Webster Leadbeater a další významní teozofisti s ní zcela souhlasili. Všichni tvrdili, že hindustánsky chlapec byl znovu reinkarnovaný Ježíš Kristus.

Stále si pamatujeme na založení řádu s názvem Hvězda Východu, jehož jedinečným účelem bylo přivítat Mesiáše. Později byl tento řád rozpuštěn samotným Krishnamurtim.

V té době došlo v Teosofické společnosti k rozdělení.

Někteří tvrdili, že Krishnamurti byl Mesiáš, ale jiní s tímto tvrzením nesouhlasili, a tak se od Teosofické společnosti odtrhli.

Mezi těmi, kteří se odtrhli, byl náramný jasnovidec, vynikající intelektuál a zakladatel antroposofické společnosti Dr. Rudolf Steiner. Díla Rudolfa Steinera jsou grandiózní. Jeho knihy jsou studnami hluboké moudrosti.

Španělská skupina Marca Aurelia se také odtrhla od Teosofické společnosti.

Rozkol, ke kterému došlo v lůně této slavné Teosofické společnosti, byl opravdovou tragédií.

A proto se musíme na tento případ Krishnamurtiho podívat podrobně.

Zatímco někteří teozofisti byli přesvědčeni, že Krishnamurti byl reinkarnací Ježíše Krista, jiní tvrdili, že to byl jen nevědomý chlapec. Tvrdili, že jediná věc, co věděl, bylo, jak řídit automobil a hrát tenis.

Takže, co se tam dělo? Proč mezi sebou nesouhlasili?

Nejzajímavější je, že největší jasnovidci Teosofické společnosti byli rozděleni do dvou opačných skupin.

Takže se nám zde vyvstává zcela logická otázka: Proč se jasnovidci mezi sebou rozdělili?

Všichni tito jasnovidci viděli vnitřní Bytí tohoto hinduistického chlapce. Tak proč se tedy mezi sebou neshodli? Je to snad proto, že někteří jasnovidci vidí určitým způsobem a druzí jasnovidci vidí jiným, odlišným způsobem? Je možné, že si jasnovidci mohou navzájem odporovat? Pokud všichni viděli vnitřní Bytí Jiddu Krishnamurtiho, jaký byl tedy důvod jejich rozdílného názoru?

Když se tisíc lidí podívá na nějaký objekt, přičemž použijí svůj fyzický zrak, tak si řeknou: "Toto je stůl, židle, kámen, atd." Když spatří člověka, tak si řeknou: "Toto je muž nebo žena nebo dítě, atd." Tedy, co se ale děje s jasnozřivostí? Jaký je tedy důvod v tomto konkrétním případě tohoto hinduistického chlapce, ve kterém jasnovidci se nemohli shodnout na svém závěru? Není pochyb o tom, že Krishnamurti byl pro Teosofickou společnost opravdovým rébusem.

Nejvážnější věcí bylo vidět těchto jasnovidců, jak mezi sebou bojují.

Toto je něco, co zcela mate mysl těch, kteří takovéto věci teprve začali studovat.

Krishnamurti upadl do skepse. Skeptickým setrval po mnoho let, ale přesto se nakonec odhodlal k činu a začal svou misi.

My všichni gnostičtí bratři jsme navrhli, že tento případ Krishnamurtiho vyšetříme.

Po dlouhé a trpělivé práce, jsme dospěli k následujícím závěrům:

Za prvé: Každý člověk je trojice těla, Duše a Ducha.
Za druhé: Když Duch porazí hmotu, stává se Buddhou.
Za třetí: Když se duše očišťuje a zbavuje hříchu, pak se nazývá bódhisattva.
Za čtvrté: Duch Krishnamurtiho je Buddha.
Za páté: Duše Krishnamurtiho je bódhisattva.

V Asii existuje mnoho buddhů, kteří ještě neinkarnovali Krista.

V každé lidské bytosti existuje paprsek, který nás spojuje k Absolutnu.

Tímto paprskem je náš Zářivý Drak moudrosti, vnitřní Kristus, Sefirotická koruna.

Buddhové, kteří neinkarnovali vnitřního Krista se ještě nekristifikovali.

Krishnamurtiho Buddha již inkarnoval svého zářivého draka moudrosti, svůj osobitý paprsek, svého vlastního vnitřního Krista.

Když paní Besantová, Leadbeater a další teozofisti studovali případ Krishnamurtiho, to, co je ohromilo bylo krásné světlo tohoto kristifikovaného Buddhy. Nicméně, protože neznali kristický esoterismus, tak zcela věřili, že Krishnamurti byl reinkarnací Ježíše Krista.

Chyba nebyla v jejich jasnozřivosti. Chyba byla v jejich nedostatku intelektuálního vzdělání. Oni jen věděli o Teosofickém sedmeru (sedm těl). Oni jen věděli o těle, duši a duchu. Nicméně to, o čem nevěděli byl fakt, že kromě těchto tří aspektů (tělo, duše a duch), každá lidská bytost má Paprsek (vnitřního Krista), který nás spojuje s Absolutnem.

Oni viděli vnitřního Boha Krishnamurtiho a věřili, že to byl Ježíš Nazaretský, a to byla jejich chyba. Nejvážnější však byla škoda, které se dopustily na tomto hinduistickém chlapci. Když je bódhisattvovi řečeno, že jeho vnitřní Bůh je mistr, snadno se takový člověk pak zmate. Poškodí ho to a vyvine u sebe komplex.

Tento chlapec viděl, že instruktoři se mezi sebou hádají kvůli němu. Na základě toho se u jeho lidské osobnosti vyvinula psychická trauma. Krishnamurti trpěl psychickým traumatem.

Není pochyb o tom, že tito teosofičtí jasnovidci napáchali na tomto hinduistickém chlapci velké škody. Tito teosofičtí hierarchové ho měli nechat na pokoji. Takto by se volně a svobodně mohl duševně rozvinout, a jeho mise by byla úžasná.

Velký Buddha Krishnamurtiho neodevzdal celé své poselství, protože jeho bódhisattva trpěl psychickým traumatem.

Pokud prozkoumáme nauku Krishnamurtiho, tak uvidíme, že to nejlepší z ní je buddhismus. Bohužel, on neznal Kristický esoterismus.

Hinduistický chlapec čerpal z pramene buddhistického evangelia. Je však škoda, že neznal Kristický esoterismus.

Později smísil buddhistickou filozofii s konvenční filozofii západního světa.

To znamená, že nauka Krishnamurtiho je výsledkem této směsi. Krishnamurtiho učení je buddhismus.

Nicméně, učení Vodnáře je výsledkem směsi buddhistického esoterismu s Kristickým esoterismem.

Učení Krishnamurtiho je volný buddhismus. Živou fontánou tohoto učení je úžasné evangelium Pána Buddhy.

My nejsme proti Krishnamurtimu, my jen litujeme, že vnitřní Buddha tohoto hinduistického filozofa nemohl podat celou zprávu. To je vše.

Když jasnovidec zjistí, že Nejvnitřnější (Duch) někoho je mistr, pak je nejlepší pro tohoto jasnovidce, aby zůstal zticha, aby nedošlo k poškození konkrétní osoby.

Když někdo ví, že jeho vnitřní Bytí je mistr, takový člověk pak zpyšní a stane se arogantním. Naštěstí Krishnamurti se naučil, jak být pokorný.

Nikomu není třeba říkat, že jeho vnitřní Bytí je mistr. Jasnovidec musí být opatrný. Jasnovidec se musí naučit být zticha.

V pohodě se totiž může stát, že Duch, Nejvnitřnější nějaké osoby mohl dosáhnout titul mistra v některých prastarých reinkarnacích, avšak jeho bódhisattva (lidská duše mistra) mohl později selhat/padnout, a tak jeho duše může kráčet po cestě zla.

Mistr nikdy nepadá. Ten, kdo padá/selhává je bódhisattva (lidská duše) Mistra.

Padnutí bódhisattvové jsou horší než démoni.

Jasnovidec musí být opatrný. A tedy před ohlášením nového mistra, musí čekat trpělivě mnoho let, aby bylo možné vidět, jak se člověk z masa a kostí, tj. pozemský bódhisattva, chová. Mistr může mít velmi vysoké postavení, zatímco člověk z masa a kostí, jeho bódhisattva, může být velmi nebezpečný.

V každém případě, podle ovoce poznáte strom.

Paní Blavatská uvádí, že jedním z největších záhad okultismu je tajemství dvojité osobnosti.

Všechny ty boje a chyby Teosofické společnosti byly příčinou Krishnamurtiho traumatu. Krishnamurtiho případ je velmi důležitý.

Dr. Steiner znal Kristické mystéria, a to byl důvod, proč se nenechal zmást. Steiner byl gnostikem.

Steiner nepřijal, že Krishnamurti byl reinkarnací Ježíše Krista.

Na základě toho, mnozí následovali Steinera a mnoho dalších paní Besantovou.

Jasnovidec Steiner měl obrovské intelektuální vzdělání, což bylo důvodem, proč se nedopustil zmiňované chyby. Steiner byl opravdovým Rosekruciánským gnostikem.

 

Tato kapitola je vyňata z knihy Základní pojetí endokrinologie a kriminologie (1959) napsána Samaelom Aun Weorom.